Na Vinohradech, v Karlíně nebo v Dejvicích je poznáte z protějšího chodníku: dvojitá dřevěná okna s jemným členěním a profilovanými lištami. Drží proporci fasády stejně spolehlivě jako římsy a šambrány kolem nich. A do pražských činžovních domů mají důvod se vracet — jako dřevěné repliky původních oken.
Kastlové okno, nebo špaletové? V praxi obojí
V běžné řeči jsou kastlové a špaletové okno synonyma a většina lidí jimi myslí totéž.
Nadřazeným pojmem je podle metodiky Národního památkového ústavu dvojité okno: v jednom otvoru jsou dvě samostatná okna za sebou, mezi nimi vzduchová mezera. Špaletové i kastlové okno je dvojité okno. Když je ostění mezi vnějším a vnitřním oknem vyzděné a omítnuté, tedy když je to špaleta, jde o okno špaletové. Když je ostění dřevěné a tvoří ho skříň zvaná kastle, jde o okno kastlové. Rozdíl mezi nimi dělá to, co je mezi rámy — obě jména přitom v běžné mluvě označují tentýž typ historického okna.
Rozdíl nedělá směr otvírání, jak tvrdí řada webů výrobců. Ty si v tom navzájem protiřečí: jeden píše, že kastlová okna se otevírají ven a špaletová dovnitř, druhý přesně naopak.
Obě jména jsou přejatá a každé pojmenovává to, co je mezi křídly. Kastl pochází z německého der Kasten. Špaleta přišla přes němčinu z italského spalletta a znamená ostění, vnitřní plochu okenního otvoru.
Co na takovém okně vlastně vidíte
Estetika dvojitého okna stojí na detailech, které mají svá jména a svou funkci.
Klapačka je profilovaná krycí lišta na vnějším křídle, která překrývá spáru mezi křídly. Poutec je vodorovný nepohyblivý prvek, který člení rám; u vnějších oken bývá doplněný okrasnými prvky. Okapnice odvádí stékající vodu od konstrukce a její poškození patří k typickým příčinám, proč spodek okna začne trouchnivět. A truhlík — dřevem obložený prostor v horní části ostění mezi oběma okny — je ta záhadná dřevěná bedna nad oknem, do které se kdysi svinovala roleta nebo okenice.
K tomu členění tabulkami, subtilní průřezy dřeva a u reprezentativních domů hlavice a patice. Dohromady dávají to, čemu se z ulice říká „stará krásná okna“.
Proč plast tuhle práci nezastane
Debata o plastových oknech v historickém domě se obvykle vede o materiálu. Národní památkový ústav ji vede o konstrukci a konstatuje stroze: v systému plastových oken se dvojitá okna, okna s vnějšími křídly otvíravými ven ani další typické formy oken historické architektury nevyrábějí.
Do otvoru navrženého pro dvě okna za sebou tedy přijde jedno úzké. Fasáda ztratí hloubku, kterou měla, a stěna kolem okna ztratí ochranu — odtud plíseň v rohu ostění, kterou spousta lidí zná právě z doby po výměně oken.
Památkář se nejdřív ptá, jestli okna jde zachránit
Metodika Národního památkového ústavu má mezi zásadami posuzování pokyn preferovat zachování špaletových (dvojitých) oken. Úřad se proto nejdřív ptá, jestli původní okna jde zachránit, a teprve pak řeší, jaká budou nová. Když už je okno dochované jen torzálně nebo tvarově degradované, posuzuje se nové jako replika původního — a to nejen podle materiálu a členění, ale i podle konstrukce, způsobu otvírání, profilace, zasklení, kování a barevnosti. Schéma na papíře nestačí.
Takovou zakázku dělá truhlárna, která umí okno obkreslit podle dochovaného křídla nebo archivní fotografie. V Praze takhle pracuje například OKNA STABIL — špaletová okna, kterým se hovorově říká kastlová okna, vyrábí jako věrné repliky původních pro celé činžovní domy a dává na ně záruku 15 let.
Krycí barva chrání dřevo lépe než lazura
Lazura vypadá ušlechtileji, nechá vyniknout kresbu dřeva a působí jako šetrnější řešení. Národní památkový ústav ale uvádí, že krycí nátěry s vysokým obsahem pigmentu chrání dřevo v exteriéru lépe než transparentní nátěry, lazury nebo laky.
Sedí to s historickou realitou. Historická okna měla barevný krycí nátěr v různých odstínech, používaly se fermežové a olejové barvy a lazurní nátěr se na nich nepoužíval vůbec. Postup býval pracný: základová olejová barva, tři tmelení s broušením a dva olejové nátěry. Mezi historické techniky patřil i fládr, tedy malovaná imitace kresby ušlechtilého dřeva. Krycí barva tak není ústupek vzhledu — je to původní řešení, které dřevu navíc svědčí.
Podobně je to s dřevinou. Nejčastější je dnes smrk, protože je dostupný a dobře se probarvuje; historická okna z něj běžně jsou. Borovici výrobci sahají pro její pryskyřičnatost a odolnost. Pro okna se ale historicky preferoval modřín — kvůli trvanlivosti a tomu, že nemá smolná ložiska. U reprezentativních staveb se objevuje dub.
Modřínová kastlová okna s krycím nátěrem jsou zkrátka řešení, které se na těchhle domech osvědčilo už při jejich stavbě.
