Byt z dvacátých nebo třicátých let poznáte často hned ve dveřích: parkety s vlastním vzorem, hladké nebo zdobené stropy, dveře do výšky a okna, kterými dovnitř padá spousta světla. Přesně tyhle prvky ale zároveň stavějí před nové obyvatele otázky. Co ponechat, co opravit a jak k tomu přidat nábytek a svítidla, aby prostor nepůsobil ani jako muzeum, ani jako holá krychle.
Co mají byty z první republiky společného
Meziválečné byty nejsou jednotný typ. V nájemních domech, tedy budovách s více byty pronajímanými nájemcům, se potkává několik stylových vrstev. Vedle domů, které navazovaly na tradici přelomu 19. a 20. století, vznikaly stavby ovlivněné art deco a funkcionalismem. Art deco se poprvé představilo na pařížské výstavě dekorativních umění v roce 1925 a vyznačuje se geometrickými tvary, výraznými obrysy a lesklými povrchy. Jeho českým příkladem je hotel Alcron z roku 1932. Funkcionalismus naopak stavěl na jednoduchých tvarech bez ozdob, na železobetonu a na otevřenějších půdorysech. Patří k němu třeba pražská kolonie Baba z let 1932 až 1936 nebo Veletržní palác z roku 1928.
Pro zařizování je to důležité: než začnete vybírat nábytek, zjistěte, do které větve váš dům patří. Byt s bohatě profilovanými stropy a dvoukřídlými dveřmi se bude chovat jinak než byt s hladkými stěnami, pásovými okny a jednoduchými dveřmi. Řešení, které skvěle sedí do jednoho, může druhému ubrat na charakteru.
- Zdobnější dům: profilované římsy, štukové prvky, parkety se vzorem, kazetové dveře.
- Střídmější, funkcionalistický dům: hladké plochy, jednoduché tvary, důraz na světlo a praktické dispozice.
- Smíšený stav: po desítkách let úprav bývá v bytě obojí. Nejprve si projděte, co je původní a co doplněné později.
Parkety: nejdřív posoudit, potom brousit
Parketa je kus opracovaného tvrdého dřeva, nejčastěji dubu nebo buku, určený ke skládání do vzoru nebo mozaiky. V zámožnějších bytech se používaly i další tvrdé dřeviny, například jasan nebo ořech. Známé jsou vzory jako stromečkový (rybí kost), tabulkové vzory nebo mozaika s kosočtverci a trojúhelníky. Právě vzor je to, co dělá podlahu první republiky rozpoznatelnou, a proto stojí za to ji zachránit, když je to jen trochu možné.
Než sáhnete po brusce, projděte podlahu po místnostech a rozdělte problémy na tři skupiny:
- Jen povrch: ztmavlý lak, škrábance, šedé stopy po chůzi. Tady většinou stačí obnovit povrchovou úpravu.
- Uvolněné nebo chybějící kusy: ty je potřeba dolepit nebo nahradit dřevem podobného druhu a barvy. To je spíš práce pro truhláře nebo podlaháře, který s historickými podlahami umí.
- Vlhkost, praskliny, nerovnosti: podlahu nejdřív vysušte a najděte příčinu. Nová vrstva laku nebo oleje ji nevyřeší.
Když se rozhodnete pro broušení, dívejte se na to jako na zásah, který nejde donekonečna opakovat. Parketa má omezenou tloušťku dřeva nad drážkou, proto je rozumné nechat si od podlaháře před zahájením práce říct, kolik materiálu na vašich parketách zbývá. Zeptejte se také, jaká povrchová úprava se k vašemu dřevu hodí: lak dává tvrdší, více uzavřený povrch, olej ponechává dřevu přirozenější vzhled a lépe se lokálně opravuje.
Podrobnější srovnání podlahových materiálů, když se rozhodujete, čím doplnit místnosti bez parket, najdete v článku Podlaha do bytu: dřevo, vinyl, laminát a dlažba v přehledu.
Štuky: co jsou a jak s nimi zacházet
Štuk je jemná omítková směs, která tvoří svrchní vrstvu omítky. Ve starších stavbách se do ní míchala sádra, hašené vápno, jemně mletý písek, drcená cihla nebo mramor a voda, a právě z toho se dala vytvářet plastická výzdoba. Moderní štuk bývá založený na vápenném hydrátu a jemně mletém vápenci nebo křemičitém písku. Zdobení štukem sahá až do antického Říma, znovu ožilo v renesanci a používalo se i v secesi na počátku 20. století. V prvorepublikových bytech ho poznáte na římsách kolem stropu, rozetách a profilovaných plochách nad dveřmi.
Restaurátoři a památkáři dávají u obnovy přednost tradičním vápenným štukům. Znamená to jednoduché pravidlo pro vás jako majitele: výzdobu nezalévejte ničím náhodným.
- Nejdřív se dívejte: praskliny, odpadávající kusy a mapy po vodě jsou signál, že se za nimi děje něco jiného, například protéká strop nad vámi.
- Maluje se opatrně: u profilovaných lišt platí, že každá další vrstva barvy ztrácí ostré hrany. Před malováním si zjistěte, kolik vrstev už tam je, a posuďte, jestli reliéf ještě jednu snese.
- Před broušením a škrábáním starých nátěrů zjistěte, co pod nimi je. Ve starých vrstvách mohou být látky, které nechcete vdechovat, a odborníka potřebujete tím spíš, čím starší a zdobnější povrch máte.
- Chybějící části doplňuje štukatér, ne univerzální sádra z obchodu. Doplněk pak nesedí materiálem ani tvarem.
Pokud je váš dům památkově chráněný nebo leží v památkově chráněném území, ptejte se před jakýmkoli zásahem příslušného památkového pracoviště. Pravidla se od domu k domu liší.
Vysoké stropy: jak vybrat svítidla
Vysoký prostor je velkorysý, ale bez rozvahy může působit prázdně a chladně. Světlo mu pomůže víc než dekorace. Klasickým řešením je lustr. Za lustr se označuje svítidlo s více než čtyřmi světelnými zdroji, obvykle zavěšené u stropu, a jeho skleněné nebo křišťálové ověsky lámou světlo do drobných odlesků. Ve vysokém pokoji dává smysl: má na čem viset a vizuálně vyplňuje prostor mezi stolem a stropem. V nízké místnosti by naopak překážel a hrozilo by, že do něj někdo narazí hlavou.
Jeden lustr ale nestačí. O tom, proč je lepší světlo skládat z více vrstev, píšeme v článku Vrstvy světla v interiéru: proč jeden stropní lustr nikdy nestačí. Ve vysokém pokoji funguje osvědčená kombinace:
- Střední svítidlo: lustr nebo závěsné svítidlo nad stolem, které spouští světlo do obytné výšky.
- Stojací lampy: zdroj světla ve výšce očí, který zpříjemní kout s křeslem nebo knihovnou.
- Stolní a nástěnná svítidla: tam, kde se čte, pracuje nebo jídá.
- Osvětlení římsy nebo výzdoby: nepřímé světlo, které dá vyniknout štukům, ale nemá oslňovat.
Stmívače pomohou odlišit večerní a denní náladu. A ještě jedna praktická věc: teplota barvy světla. Teplejší odstín se ke starému dřevu hodí, studený bílý jde proti parketám.
Nábytek do vysoké místnosti
Nejčastější chyba je nábytek, který se drží u podlahy. Vysoké stěny pak zůstanou prázdné a místnost vypadá podivně vytažená. Pomáhají tři jednoduché zásahy:
- Vysoká knihovna nebo skříň až ke stropním římsám využije výšku a přidá úložný prostor. U římsy dbejte na mezeru, aby zůstala vidět.
- Zrcadlo nebo obraz ve velkém formátu vyplní stěnu nad komodou. Když máte víc menších obrazů, seskupte je do galerijní stěny podle pravidel z článku Galerijní stěna: jak sestavit a pověsit obrazy.
- Závěsy vedené od stropu vizuálně zvednou okna a tlumí ozvěnu, která se ve vysokých pokojích snadno vytváří.
Jak spojit původní prvky s moderním zařízením
Přesvědčivý byt obvykle nevzniká tak, že se všechno zařídí dobovým nábytkem. Přesvědčí spíš kontrast. Původní parkety, štuky a dveře jsou silná pozadí, proto může být zbytek klidný.
- Jedna dominanta na místnost: buď výrazná podlaha, nebo bohatá římsa, nebo výrazný lustr. Ostatní držte střídmě.
- Jednoduché tvary nábytku: čisté linie sedaček a stolů nechají vyniknout detailům, které jsou v bytě nejcennější.
- Omezená paleta: světlé, klidné stěny zdůrazní tvar římsy. Tmavší odstín se hodí, když je do místnosti dost světla.
- Koberec na parkety: chrání podlahu a vymezuje sezení. Zvolte protiskluzovou podložku, která dřevu neublíží.
- Nové technické prvky schovejte: kabely, krabice a zásuvky nechtějí být uprostřed štukové stěny.
Časté otázky
Musím parkety vždy brousit?
Ne. Když je poškozený jen povrch, často stačí obnovit povrchovou úpravu. Broušení je zásah do dřeva, který se nedá vracet, proto ho konzultujte s podlahářem.
Mohu štukovou římsu přemalovat?
Ano, ale opatrně. Každá vrstva barvy zaobluje ostré hrany profilů, takže než začnete, zjistěte, kolik vrstev tam už je. U památkově chráněných domů se předem zeptejte památkového pracoviště.
Hodí se do prvorepublikového bytu moderní nábytek?
Ano. Jednoduché tvary a klidné barvy fungují jako protiváha původních detailů. Pozor jen na příliš mnoho dominant najednou.
Jaké svítidlo do vysokého pokoje?
Lustr nebo závěsné svítidlo doplněné stojací lampou a stolními svítidly. Jeden zdroj u stropu nestačí, světlo se má skládat z více vrstev.
